Propady uhlíku (carbon sinks)

Kjótské závazky nemusí být splněny pouze snížením emisí. Signatáři mohou také umožnit větší ukládání uhlíku v lesích či půdě vytvářet a chránit tzv. propady uhlíku (carbon sinks), takže jejich čisté emise oxidu uhličitého (emise, od kterých je odečten nově uložený uhlík) se sníží.

Na jednáních COP7 v marockém Marrákeši byly přijaty limity pro jednotlivé země, určující maximální výši propadů uhlíku, které mohou odečíst od svých emisí.

Strany Kjótského protokolu mohou využívat propady uhlíku a takzvané „mechanismy flexibility“ pro další snižování emisí skleníkových plynů mimo své národní území jako doplněk k domácímu omezování. Domácí činnost je tedy primární metodou dosahování kjótských cílů. Podle této inventarizační zprávy poklesly domácí emise skleníkových plynů oproti výchozímu roku podle Kjótského protokolu přibližně o 2 %.

Propady jsou hlavní rezervoáry uhlíku na Zemi, počítáme mezi ně živé organismy, půdu a oceány. Všechny suchozemské organické propady pohltí ročně kolem 102 gigatun uhlíku ve formě CO2 spotřebovaného fotosyntetickou asimilací (produkcí organických molekul z CO2 a vody za spoluúčasti slunečního záření). Toto množství představuje přibližně 14 % celkového atmosférického uhlíku. Dýcháním těchto organismů, tedy produkcí CO2, se však necelá polovina takto vstřebaného uhlíku do atmosféry vrací. Podobně oceány odčerpají rovněž na základě chemických a biologických dějů z atmosféry 92 Gt uhlíku, přičemž plných 90 Gt zase povrchové vrstvy vody do atmosféry vrátí.

Pro lidi nejdůležitejším "pohlcovačem" kysličníku uhličitého jsou tzv. kulturní rostliny, tj. ty, které sám vysázel. 

Tropické pralesy uvolňují část kysličníku uhličitého. Ten neuvolněný je vázán v dřevní hmotě kde je dlohodobě skladován a z větší části jej tedy představuje težba zdravých stromů. Jestliže se ze dřeva vyrobí dům či nábytek, může uhlík z koloběhu zmizet i na stovky let.

Plánované využití propadů uhlíku

Kromě politik a opatření zaměřujících se na zdroje emisí skleníkových plynů mohou členské státy využít propadů uhlíku. Čtrnáct členských států předložilo předběžné odhady zamýšleného využití propadů uhlíků pro dosažení svých cílů: Rakousko, Belgie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Portugalsko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko a Spojené království.

Plánované využití propadů uhlíku pro dosažení cíle EU-15 podle Kjótského protokolu je relativně malé, avšak pro dosažení cíle Kjótského protokolu je důležité. Prozatím jsou v EU-15 plány na odstranění čistého množství asi 18 milionů tun CO2 ročně do období 2008 – 2012 prostřednictvím zalesňování a obnovy lesa. Tyto odhady jsou relativně nejisté také z toho důvodu, že nejsou uvedeny podrobnosti o příslušných druzích propadů uhlíku. Od posledního odhadu toto číslo kleslo asi o 13 mil. tun CO2 ročně z důvodu oprav, které provedly Irsko a Spojené království.

Plánuje se, že další snížení emisí skleníkových plynů z činností lesního hospodaření dosáhnou hodnoty asi 14,2 milionů tun CO2 ročně.