Bloggers

Expedice Kindu
More info
11.12 2010  |  Blog

Within the scope of The Agroforestry project we managed to reforest deforested areas in a part of the territory extending from the left bank of the river Congo from the river Mikelenge (Democratic Republic of the Congo).

The inhabitants of these forest areas are responsible for the growth of new trees and grass on a previously burned area. Devastated areas are beginning to change into a landscape, and residents learn how to manage their forest.

26.10 2010  |  Blog

On Wednesday, October 20, 2010 František Nekovář spoke the 15th Annual International theatre festival 4 + 4 Dny v pohybu. The event, called Fórum budoucnosti 2010 speaks and encourages the contributions of individuals from various areas of social life that are the inspiration and examples of caring and compassionate approach to the world. To visitors he answered questions about saving tropical forests as a permanent source of oxygen.

TV spot:

05.09 2010  |  Blog

Neděle 15.8.

  • 13:00 sjíždíme se na Barrandově
  • před barákem balíme, zvážit zavazadla na mincíři, ještě přehodit těžký věci, každý máme 2×23 kg, volíme 22 kg, aby byla rezerva na chybu váhy, nechceme přebalovat na letišti
  • ještě trochu zbývá, Šárka běží do Alberta pro 4 Becherovky, těch by mohlo být víc, jak se v Africe ukázalo
  • náhradní baterie do svítilny, sicher halbe, přivezl jsem je zpět bez použití
  • balíme batohy do folie, na každém dvě adresy vikariátu st. Augustina v Kinshase, naše adresa a bydliště v Kongu, přelepit křížem červenou pásku pro snadnější identifikaci v té vřavě při příletu do Afriky
  • ahoj, ahoj, vodu pod sedadlo a dobrodružství začíná
  • 13:30 odjezd z Prahy do Frankfurtu, za Berounem do kopce směrem Svatá bereme řidiče, který odveze auto zpět do Česka, vzpomínám na mládí, tady jsem před 43 lety závodil na kole, dnes bych to asi nevyšlapal
  • 23:15 odlet do Adis Abeby

Pondělí 16.8.

  • přestup AA 9:20
  • přílet Kinshasa 11:30
  • na letišti mě osloví menší policista „monsieur Frank?“ je to Roger od pátera Bernarda, později přijde člověk i auto od colonela Vumilii
  • platíme 60 USD, madame nemá očkovací průkaz, jinak to stojí 200, je to na dlouhý psaní, někdy i arest
  • páter Bernard čekal před letištěm, ubytování vikariát st. Augustin, milé přijetí
  • návštěva Nzila, Vumilia, mají málo času, večer plán společná večeře – nebyla, jen Nzila večer zavolal
  • aktivuju místní mobil, volám všem známým moje číslo v Kongu
  • volám na českou ambasádu, poslal jsem předem dopis adresovaný velvyslancovi Doleželovi s žádostí o přijetí v úterý 17.8., nemá čas, konzul Říha vás přijme v pátek, to už ale budeme v Kindu, tak příští úterý v 10:00, snad nezklamou přátelé z konžské policie, nezklamali
  • jako pozornost jsme darovali přátelům becherovku, netušili jsme, jakou jsme jim udělali radost, láska na první lok

Úterý 17.8.

  • ráno jako první nákup letenek do Kindu na 16e rue (u starého letiště), á 710 USD
  • návštěva Moluku
  • pila postavená němci 50 km proti proudu Konga, pálení uhlí z pilařského odpadu, dovnitř nás nepustili, je třeba povolení z centrály Limete (Kinshasa)
  • nákup uhlí u silnice, pytle cca 35 kg
  • plení i mladé stromky od 2 cm, prodávají v otepích na topení, nemají jiné peníze na obživu
  • 15:00 check-in zavazadel na 16e rue, platíme 296 USD nadváhu (kilo = 5 USD)
  • problém s imigračními úředníky, chtěli nesmyslné doklady, víza platí prý jen pro Kinshasu ne pro vnitrozemí, chtěli motivaci (peníze), korupce je všudypřítomná, je to systém fungování státu
  • vyřešil telefonicky Nzila, potom byli všichni milí, chtěli spolupráci – peníze
  • večer s přáteli, becherovka chutnala

Středa 18.8.

  • budíček ve 4:30, odjezd na 16e rue
  • 5:30 odjezd na letiště Ndjili, strašlivá vřava a nemožnost orientace kam jít a co dělat
  • ujal se nás pracovník s průkazem kolem krku, žádal 100 USD za nadváhu, ukázal jsem doklad o zaplacení, spokojil se s 50 USD, průchod policejní kontrolou, obratem naše zatčení „komu jste to platili?“, předvedli pracovníka, prý podvodník, dolary zabavili policajti, a to jsme přijeli jen pomáhat a zachraňovat tropický les …
  • celkem asi 5 kontrol a konečně sedíme v letadle Fokker 50, celkem v důvěryhodném stavu, ještě dvakrát kontrola letenek a letíme
  • 11:20 Kindu, Ramazáni se nás ujal, sympatický málomluvný chlapík, později zjišťujeme, že i skvělý organizátor, vaše pasy, ukažte zavazadla, ne nenoste je, ještě mně představuje nejvyššího policistu na letišti, podávám ruku - bon joure monsieur, VIP salonek a za čtvrt hodiny v terénní Toyotě vyrážíme polní cestou k městu, míjíme základnu UN a kulometné věže, dýchly na nás zelené tropy, tady se nám bude líbit
  • ubytování na misii, je tu čisto, jednoducho a hlavně hezky, jen na okraj taky levně …
  • dávám 50 USD na nákup petroleje do lednice, aby byly chlazené nápoje, lednice je prázdná, nechladí, posílám pro nápoje, druhý den je lednice plná jídla a kanystrů s vodou, naše nápoje se krčí v v koutku…
  • jíme to, co svatí muži, i místní tvrdí, že je to mizerné a nabízejí stravování lepší, hrdě odmítáme, kasava rejže a kedle z manioku je náš přítel na příští dny, Ramazáni je z toho nesvůj a zve nás na večeři domů
  • prohlídka km 4, terén k zalesnění, vhodná poloha, hajný je nadšený
  • volá colonel národní policie na můj telefon, Vumilia ho pověřil naší ochranou v Kindu, Kinshasa drží nad námi ruku, hodně se mi ulevilo, nemám dobrý pocit, že tu máme bílou ženskou, ani jsem ho během pobytu neviděl
  • večer přišel Marešal, starosta Mikelenge, ráno bude audience u Guvernéra provincie Maniema, pak teprve mohou začít zalesňovací a výzkumné práce

Čtvrtek 19.8.

  • dopoledne prohlídka tržnice a svahu u Didiho
  • řeka je veliká, první pirogy
  • na břehu sbíráme ústřice, říkají tomu Makese, 1 za 100 F (45 F = 1 Kč)
  • navštívíme rodinu Ramazaniho, menší domek v místním stylu, kuchyně venku, dokonce torzo elektrického sporáku, vedou k němu dráty, zřejmě funkční děti,bratranci a všichni se smějí, nic jim nechybí
  • říká, že koupí pozemek vedle domu 30 x40 m za 8000 UDS (133 Kč/m2), postaví větší dům, má tam i cihlářskou pec, stavebniny svépomocí
  • vedlejší domek je o poznání chudší, obyvatelé v poklidu sedí, usměvaví, nic jim nechybí, alespoň zvenku to tak vypadá
  • pro madame i hajného je to první blízké setkání s Afrikou, smršť focení, i mě to chytlo, místní ženy češou madam, účes a la dva copánky, prý je to vzdušné, jsme tu za statisty, madam už patří do rodiny, může dokonce filmovat i ložnici, vyptávám se na ceny zeleniny, oleje, uhlí, dřeva, je tu draho
  • nafta, auta, běžné věci se dovážejí letecky, ceny místních produktů se tomu přizpůsobily
  • audience u guvernéra určena na 13:00
  • převlékám se do čistého a nažehleného a pak jen čekání
  • podávám žádost o registraci WGL v Kindu do spisovny v sídle guvernéra spolu s přílohami: plán činnosti, stanovy atd., spisovna jak za Marie Terezie, ale smějí se
  • audience v 16:30 za přítomnosti Marešala, to už jsme propocení a umačkaní, cca 10 minut, guvernér mluví rozumě, nahlíží do žádosti o registraci … v podstatě: „Kongo má 40% lesů Afriky, je povinností západního světa přispívat za tuto klimatickou službu Kongu!“, netuší, že v Kodani nedošlo k dohodě
  • můžeme vysazovat, fotit, filmovat
  • vzorky půdy nelze vyvážet z Konga, bude nám povoleno později …, nechápeme!, to ještě
  • netušíme, co se vlastně s tropickým lesem tady děje
  • „první strom lesa přátelství rád zasadím“, slibuje guvernér, úsměvy na konec, podává mi ruku …
  • večer sedíme na misii, plánujeme výsadbu na km 4, celkem rozpočet za práce 1720 USD, platím …
  • posílají řidiče od stolu, pohledy nalevo napravo a začínají mluvit tlumeně a květnatě, žádájí „motivaci“, nechápeme, přijeli jsme pomoct, vše si platíme, proč uplácet?
  • sedíme, pijeme pivo s myšlenkou v hlavě, zda nejsme blbci, ale má to africkou logiku: když chceš pomáhat tak plať!

Pátek 20.8.

  • 6:00 práce na km 4 začínají, hajný zůstává ve funkci experta
  • jedeme na km 29, zplanělé plantáže palmy olejné a prales Didiera
  • první spáleniště – cca 3 ha vypáleného lesa, hrabanka shoří, humusu je minimum, zasadí rýži, za 3 měsíce sklidí a jdou dál, vrátí se za 4 roky, plocha stačí pro 3 rodiny a vypalují 2x za rok, 1 rodina spotřebuje 2 ha lesa ročně
  • zplanělá plantáž – hustá buš do 4 metrů, nad tím 15 m palmy bez užitku, to samo neshoří, je třeba to posekat a potom zapálit, palmy proměnit v dřevěné uhlí
  • vysázet nový les a mezi stromy pěstovat kukuřici, cukrovou třtinu … „agroforestry“
  • míjíme starý zatopený lom a výrobnu palmového oleje
  • hoch na vratké piroze loví ryby, tilapie cca 25 cm
  • prales působí klidně, první vzorkování, je 100% vlhko, potíme se i v klidu a madam v tom pracuje, mlčky obdivuju její nasazení …
  • práce končí večer, do vesnice jdeme tmou po pralesní stezce, chlapík s báglem udává tempo, jde mu to rychle, musím se dost soustředit, kam šlapu, zůstat tu se zraněním mě neláká, prales zvučí večerem, boty dolů, přebrodíme řeku, kolem plavou svazky hlíz manioku, aby se vylouhovaly před drcením
  • první zvuky vesnice, večerní bubnování, hned se jde lehčeji, ale ještě to potrvá, než dorazíme do večerní vesnice, všude plno úsměvů a zpívání, madam fotí, opět s úspěchem u publika, já mám společenskou povinnost zdravit místní starší, nějaká ženská krutě nadává, míchá místní řeč s francouzštinou, l’agent, jde o peníze, to se nás netýká, průvodcům jsem už zaplatil, v autě je posledních pár deci vody, dělíme se s madam, pijeme po troškách
  • tmou vyrážíme do Kindu, cestu už znám, tak naviguju řidiče, kudy jet, volá Marešal, zda jsme jeli do pralesa umřít, Ramazáni se omlouvá, bílí jsou divní, dělají až do noci, nedají si říct, neví co je slušnost, pořádný člověk končí nejpozději ve 3 h, dojeli jsme po 9 h
  • jdeme ještě do města, hrají a bubnují na náměstí, končíme v hospodě „U díry“, dvorek, slaměné stříšky – paillot, nějaká oslava, nakonec tancujeme všichni
  • jestli bude kytara, hajný jim zahraje zítra, struny jsme si přivezli, kytara určitě bude zítra, slibují, nebyla vůbec
  • toaleta = díra v betonové desce cca 10 cm, je problém se tam strefit pro mě, nevím, co madam, silný odér močoviny, ale čisto

Sobota 21.8.

  • ráno silně prší asi 2 h, není mně dobře, madam si taky stěžuje, hajný má léčivý mok vlastní výroby, strašný stěnolez, ale je mně líp
  • na km 4 autem nedojedeme, hlavní silnice = polní nezpevněná cesta na jílovitém podloží, auto klouže, jdeme pěšky, motorky proti nám neprojedou kvůli nabalenému blátu, zdravíme Marešala, je tu populární, místní skandují Obama, Obama …, bicykloví přepravci nemohou utlačit kola do kopce
  • měníme program, odběr vzorků vody na piroze na řece Lualaba (horní tok Konga)
  • nakoupit 6 x 0,3 l lahví vody, rychle vypít, část přelít, aby bylo na vzorky vody
  • piroga nájem (80 USD) s motorem 15 HP proti proudu, v ústí přítoku bereme vzorky, míjíme pirogy se 60 lidmi a motorkami na palubě a nespočet menších, vory z bambusu naložené dřevěným uhlím nebo prostě poleny dřeva až ze vzdálenosti 200 km, vše je možno zpeněžit v Kindu, lidi na řece jsou přátelští
  • po proudu míjíme přístav, „nefotit, až v pondělí, je třeba zvláštní povolení“, totální zkáza a zmar, vše zničené, jeřáby nefunkční, lodě prorezlé, rozpadající …
  • byl to rušný přístav, zboží se překládalo na vlak 1400 km do Lubumbaschi (Katanga) a pak dál až do Johanesburgu a Durbanu nebo Benguela (Angola), Belgičané tu budovali novou zemi a poctivě, domy pro zaměstnance dráhy, architektura i dnes moderní, jinak vybydlené …
  • přistáváme u Didiho svahu, procházíme trhem, už jsme staří známí, každý se chce nechat fotit
  • jdeme pěšky z kopce k zahradě Didiho, hezký pozemek, chvíli fotíme, potom přijíždí auto
  • večer jdeme do restaurace „ U díry“ na chlazené pivo, Ramazáni s námi, mají o nás strach, už jim došlo, že tu jsme na práci a nechtějí se o nás s nikým dělit

Neděle 22.8.

  • hajný jde zalesňovat, moc si tom pochvaluje, neumí francouzsky, ale prohlašuje, že za dva měsíce se čeština stane úřední řečí v Kindu
  • potřebuje kolík ke stromku, zavelí „petit klacek“ a za okamžik má požadované
  • další povel: „klacek na drapo“, za chvíli je tu stožár na vlajku, každý den se totiž ráno před započetím prací vztyčuje vlajka WGL, večer se bere na misii, někomu by se jistě hodila
  • madam jede s Marešalem na řeku Kasuku vzorkovat, druhá motorka veze anglicky mluvícího domorodce, aby se madam domluvila, je to uvědomělý typ, zkáza afriky, takové lidské saranče, za své služby chce 30 USD, dám mu je, moje chyba, měl jsem cenu dohodnout předem, jeho zápis jako spoluautora do výzkumné zprávy madam odmítá
  • původně měla jet autem, kousek za Katako Kombe se „route nationale“ mění v pěšinu, motorky projedou, jsem klidnější, Marešal má absolutní autoritu, madam je v bezpečí
  • místní katolíci slaví den páně, všude se zpívá a bubnuje, nikdo nepracuje, jen bílí
  • mám štábní den, zjišťuju ceny a termíny dopravy, ceny surovin, údaje pro studii proveditelnosti, je tu velmi draho
  • odpoledne beru hajného na pirogu, nemůžu mu to udělat, aby neviděl řeku z pirogy (40 USD), bez motoru kloužeme po hladině, filmujeme život na řece, zkoušíme lovit na udici, neberou
  • přistáváme na ostrově (řeka je 1 km široká) roste tam podle hajného „asymetrická“ kukuřice – asi metr vysoká asi metr od sebe, půda je úrodná, pořádná odrůda by tu byla 3 m vysoká
  • jdeme starým přístavem, zkoušíme váhu pytlů s uhlím, obchodníci nejsou vlezlí, já pán ty pán, to se nám líbí

Pondělí 23.8.

  • v 8:00 podle plánu má guvernér sázet strom
  • nejdříve jedeme tankovat
  • pet láhev do hrdla, potom trychtýř, z velkého plastového kanystru se přelévá nafta do 5 litrového, to je míra, bereme 15 litrů, 1 l = 2500 Franků (1 USD = 900 F)
  • na km 4 je vybudována slavobrána ze silnice, začíná se stavět červený přístřešek, přivážejí plastové židle, občerstvení (cola, fanta v plechovkách), dělníci začínají prosekávat cestu, a čekáme
  • v 11:30 madam odjíždí balit
  • v 12:30 přijede ministr lesů, mluví ceremoniář, Marešal, Ramazáni, ministr zasadí strom, popovídá k publiku, osobní rozhovor téte á téte se mnou, potřepe mně tlapkou, úsměvy, au revoir a teď to bude fofr, ve tři odlétáme a nemáme sbaleno
  • starý kufr zůstane v Kindu, odkládáme, co tu ostane, nebyla večeře, tak ani bonbony jsme dětem nepředali, dáváme vše Ramazanimu
  • ještě zaplatit pobyt, stravu, praní prádla u sestry Marie
  • na letišti balíme, platíme nadváhu 200 USD, ale vzorky máme
  • ještě 400 USD za auto, před letadlem na ploše stojí Marešal v parádní uniformě, á demain a letíme
  • v Kinshase projdeme letištěm bez problému, za chvíli je tu páter Bernard, auto mu chcípá na volnoběh, průjezd čtvrtí Pascal, páter upozorňuje „zavřít okýnka, jsou tu banditi“, za chvíli jsme doma na Vikariátu
  • koupeme se ve sprše, v Kindu byl jen kýbl s dešťovkou a ešus, v lednici je chlazený nápoj a je nám blaze, jako doma, zbyla láhev Becherovky, připíjíme si s pátery na návrat, zvláště páter Robért, chlap jako hora, se s becherovkou velmi skamarádil, dělá mu dobře na bolavý žaludek, není poznat kdo má větší radost

Úterý 24.8.

  • ráno snídaně v poklidu, vaječná amoleta, to je tu základ, chovají 90 slepic, polovinu vajec snědí zbytek prodají, jedno vejce za 6 Kč, tím platí stravu pro své studenty
  • auto se myje, převáželi krmivo z venkova, dávám 50 USD na naftu
  • v 10:00 máme termín na české ambasádě s konzulem JUDr. Říhou, jsme tam o 15 minut dříve, popíjíme v kiosku colu
  • ambasáda vypadá skvěle, železná brána, venku okýnko se šupletem jako u benzinky, kde místní důstojně zasouvají své žádosti o víza, když prší, deštník sebou
  • po chvilce čekání se vrata chráněná řetězem poodsunou a africký zaměstnanec se poptává, co tu chceme a ihned zavře
  • postáváme důstojně dál před vraty a madam podotýká, že tyto konzulární služby si platíme ze svých daní
  • brána se otvírá a hezká africká zaměstnankyně Monique nás vpouští alespoň na dvůr, omlouvá se, že musí sedět za šupletem, vrátný žádá pasy a zapisuje si nás
  • za 1/4 hodiny vychází konzul, páter Bernard jde s námi, představování
  • podáván zprávu o expedici, prý o nás vědí, ministryně Bízková je informovala
  • při příjezdu na nás neměl čas, konzul slibuje 15 víz pro účastníky semináře o násilí páchaném na ženách v Africe
  • ještě rychle do kanceláře Air Etiopian na hlavní třídě, konfirmace letenek, O.K., zítra na letišti
  • odcházím řešit administrativní věci hajný, madam a páter jdou nakupovat suvenýry, potom odběr vody v Moluku
  • oběd s partnery, odpoledne schůzky, návštěva generála policie, přiděluje mně osobní ochranu, samopal ostře nabitý, až do odletu se ode mne nehne
  • končíme na vikariátu, tanec odmítáme, únava je znát, dávám 10 USD strážci na večeři (vydělává 30 USD za měsíc), nevím, co kde jedl, ještě pro něho pokrývky, bude spát na pohovce
  • pivo a šláftruňk, spím až do rána

Středa 25.8.

  • ráno mírné zaťukání, co kdo chce?, ochrana dupne a salutuje přede dveřmi, nevím, co dělat, dávám mu 5 USD na snídani
  • po snídani platím pobyt 400 USD páteru Bernardovi, je to slušná cena, bere si čísla na naše přátele u policie, během pobytu v Kindu už mu přátelé z imigračního vyšli vstříc, neskrývá vděčnost
  • balíme a přelepujeme zavazadla
  • ještě inspekce v truhlárně, fotíme, pilky by se radši modlily, jsou tupé, frézy ulámané zuby, typicky africké, sepisujeme, co poslat z Evropy, aby stroje fungovaly
  • jdu dozadu do zahrady pořídit pár fotek slepic a zahrady, mají tam školku na palmy, chtělo by to zalévat, není voda, druhá nejvodnatější řeka světa nedaleko, spodní vody bude dost, stačila by studna, kdo ji vykope?
  • 11:15 vyrážíme na letiště s doprovodem policisty v civilu pro naši ochranu
  • každý chce kontrolovat naše zavazadla, nepřátelské pohledy, policista odběhl s pasy a přišla chvíle horlivců, rozřezávají obal, propichují první vzorky, madam je k pláči
  • vytahuji dokument, předem připravený, vyzývající francouzsky i anglicky k maximální ohleduplnosti k vědeckým vzorkům bez komerční hodnoty, zabralo to, červené kulaté razítko udělalo své, začínám mluvit „doucement“, napětí opadá, jsme u přepážky a posíláme zavazadla přímo do Prahy, říkám, je to v Evropě, nemají kód Prahy, chvilka rozhovoru, kód souhlasí, hezká dáma ujišťuje, že zavazadla budou s námi v Praze a byly
  • Adis Abeba, půlnoc, tranzit hotel, švédský stůl, mizerné pivo, pokoje nejsou ještě upravené
  • pijeme Black&White s ledem, k tomu dobrý místní sýr, hajný chce vidět na knihu, kterou právě čte
  • pějeme české národní, osazenstvo se přidává, mluví amharsky, někteří anglicky

Čtvrtek 26.8.

  • odjezd, velké mávání a jsme na letišti, ještě 2 – 3 kontroly, sedíme v letadle, za 7 h jsme ve Frankfurtu, tam už se bude mluvit normálním jazykem
  • letadlo na Prahu má zpoždění, zavazadla jsou i se vzorky v Praze, celník se ptá, odkud jedeme a zda nevezeme cennosti, např. 10 000 EUR, od srdce se smějeme, zbylo mně 10 USD, směje se taky
  • madam dostala kytku, hajného čeká rodina, chci jít na autobus a metrem domů
  • madam s manželem mě odvezou před dům, jsem jim vděčný, už jsem unavený, loučím se „bylo mi ctí s vámi spolupracovat“, popřejí mi dobrou noc, expedice Kindu 2010 skončila
20.08 2010  |  Blog

On August 16, 2010 the scientific part of Expedition Kindu arrived to Kinshasa. Accommodation is available at the vicarage of St. Augustine, Limete, 18 Street, No. 02, with whom we work in the DRC. On August 18 we are going to Kindu in Maniema province. Our return to Kinshasa is scheduled for August 23.
In that region we are going to plant the first hectares of new forest using mycorrhizal fungi and a special organic fertilizer.

01.08 2010  |  Blog

It is estimated that 140 million people is directly threatened by the destruction of tropical forests and dozens (possibly hundreds) of nations and tribes were mainly in the first half of the 20 century completely destroyed. The vast majority of tropical forests is located in developing third world countries, which are often destroyed by wars, burdened by government loans, faced with the growing population and often less functional government.

The area of tropical forests has been constantly decreasing. The half of them is irretrievably lost, along with hundreds of species of plants and animals. Their properties are no longer known. In fact, former tropical virgin forest for centuries ruined by migratory agriculture (a gradual burning and conversion of forest in fields and pastures) and logging has no the power to renew itself. Read more »