Definic o tom, co jsou to vlastně tropy je několik. V nejpřísnějším smyslu geografickém jsou tropy oblastí mezi severním a jižním obratníkem (tj. 23°27´ na sever a na jih). V tomto území stojí slunce dvakrát v roce (na obratnících jednou) na nebi kolmo v nadhlavníku. Slunce zde svítí v nejkratší den v roce asi 10 a půl hodiny v nejdelší den pak asi 13 a půl hodiny. Rozdíly mezi zimou a létem jsou tedy jen nepatrné. Tato přísná definice však opomíjí některá další území, jejichž vegetace je vysloveně tropická – např. Tchajwan, jih Brazílie nebo Floridy. Naproti tomu zahrnuje oblasti jako pouště nebo velehory, které nám do termínu tropy příliš nezapadají.
Další definice hovoří o tropech tam, kde denní střední výkyvy teploty jsou větší než střední roční výkyvy. Rozdíl mezi létem a zimou je tedy menší než rozdíl mezi dnem a nocí.
Jiné, nyní již vědečtější definice vycházejí z velkých klimatických, tedy větrných a srážkových systémů, které do tropů neustále přinášejí nové a nové srážky. Koloběh můžeme začít sledovat nad pevninou, kde se vzduch zahřívá, tím začne stoupat a opět se ochlazovat až do chvíle kdy již neudrží svoji vlhkost, která ve formě deště padá na zem. Ochlazený vzduch ve výšce směřuje k pólům a v oblasti obratníků klesá, vysušuje se a otepluje a tím vzniká tzv. pouštní pás Země, tedy oblasti velmi chudé na srážky. Vzduch potom proudí zpět k rovníku ve spodních vrstvách atmosféry, nad oceány znovu nabírá vlhkost a celý cyklus začíná nanovo. Pokud do tohoto koloběhu ještě připočteme rotaci Země, která proudění vzduchu odchyluje od osy sever – jih vyjde nám systém proudění se silnými dešti a nízkým tlakem vzduchu tzv. severovýchodní pasát na severní polokouli, resp. jihovýchodní pasát na polokouli jižní.
Za tropy pak považujeme onen prstenec Země, který je alespoň jednou v roce postižen (nebo obdařen?) touto zónou silných dešťů. To samozřejmě souvisí s požadavky rostlinné říše, neboť srážky a hlavně jejich množství představují nejdůležitější faktor pro vegetaci. Dostatek vody, stejná délka dne a téměř stejné teploty tak dovolují rostlinám nepřetržitý celoroční růst.
Velký význam pro život rostlin mají také půdní poměry. Na rozdíl od našich půd, které vznikaly až po poslední době ledové (asi před 10.000 lety), zemský povrch v tropech podléhal zvětrávání statisíce nebo snad miliony let. Hlinité minerály vázající živiny jsou dávno rozrušeny a živiny vyplaveny dešti. To co zůstalo, jsou typické červené půdy, které se při vyschnutí mění v laterit, tvrdý jako skála. Na takovýchto půdách se růst rostlin udržuje jen neustálou recyklací. Když odumřelé části rostlin zetlejí, nedostanou se ihned do půdy, ale jsou rychle pohlceny houbami, které je přivádějí znovu rostlinám. Pokud se tento koloběh např. těžbou, nebo vypalováním přeruší, jsou živiny intenzivními dešti rychle vyplaveny a navždy ztraceny.
Je tedy zřejmé, že prostředí tropů je jedinečné, značně variabilní, ale i křehké a velmi citlivé na jakékoli zásahy člověka.
